Pierrot The Clown (4)

1. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Nádhera. Byl čerstvě napadaný sníh. A dnes to bylo čtvrt roku co jsem odešl od Gerarda. Byl jsem do něj stále blázen...a nejspíš, až takový že...
 Oh, ten sníh mě vážně okouzlil. Šel jsem se projít k parčíku u našeho domu. A tam jsem ho poprvé od té doby viděl. Zůstal jsem stát jako přimražený. Nemohl jsem na něj přestat zírat. Vypadal tak jinak. Seděl na lavičce naproti a vypadal
jako by
tam seděl už hodiny. Když  si mě všiml tak ke mě hned přispěchal jakoby na mě snad celou tu dobu čekal. Jakoby na mě myslel a každým dnem se trápil. Jakoby...se změnil. Chtěl jsem se okamžitě obrátit a odejít, ale nejspíš sem na om místě opravdu přimrz.
"Frankie mě je to tak…"
"Nech mě ty...ty..."přešel sem větu z řevu na plačtivý tón jako by to bylo úplně normální. Pak jsem se najednou prostě otočil a utíkal pryč.

"Franku počkej"
Zaslechl jsem jak za mnou zoufale zavolal, než jsem za sebou zabouch domovní dveře.


In the city or the suburbs
Of this town
(V centru nebo na předměstí,
tohohle města. )
Od té doby jsem začal Gerarda potkávat všude. Naše setkání vypadaly asi tak, že se po nás lidé vždy otáčely. Už jsem takhle nemohl dál. Seděl jsem ne gauči a přemýšlel. Došel jsem k závěru, že si to musíme vyříkat. Musím k němu jít...
Be sure to come around
(Určitě zajdi,)
Nervózně sem přešlapoval před naším bytem. Zazvonil jsem a nervózně přešlapoval než se předemnou otevřeli dveře s maximálně zmateným Gerardovým obličejem.
"Franku..? Co-co tady..?"
"Můžu jít dál? Potřebuju si promluvit"
"Oh...promiň jistě." ustopil mi ze dveří a já vešel dovnitř.
 ,,Chceš kafff-f"
"Gerarde ještě nejseme na takové úrovni abychom se mohli bavit normálně - nechci."
"Franku..."
"Chybíš mi" z očí se mi začali valit slzy. Co to dělám co to říkám. Chtěl jsem sem příjt a..vlastně nevím co jsem mu chtěl říct, ale tohle to určitě nebylo.
"Ty mě taky" Najednou si mě k sobě tiskl v náručí. Nechápal jsem co se to vlastně děje. Tohle jsem přece nechtěl, ale když mě objal...něco vě mě mi říkalo, že už ho nikdy nechci pustit. Jeho teplá náruč, jeho konejšivá slova která mi šptal do vlasů, jeho vůně. On. V tu chvíli mi bylo všechno smazáno. Začali jsme znovu. Patřili jsme k sobě. Byli jsme znovu zamilovaní...tak šťastní...
Nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama