Květen 2010

Pierrot The Clown (6)

15. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Never seen you act so shallow
(Nikdy ses nechovala tak plytce.)

Cítil jsem se s ním jako v ráji. Ta chatka, jezero, příroda, klid...byli jsme tu jen my dva a bylo to nejspíš to nejúžasnější období měho života. Gerard za celý ten týden neprojevil nejmenší známku jeho kruté, vzteklé stránky osobnosti. Oba jsem si jen užívali sebe navzájem. Myslel jsem že to nikdy neskončí. Myslel jsem, že se opravdu jendou nadobro změnil. Všechno bylo tak úžasné, že jsem si přišel tak plaše jako nazačátku na šeho vztahu. Vážně na mě ani jednou nekřičel nebo tak něco. Byl ke mě tak pozorný. Dokonce mi lichotil.

Or look so brown
(Nebo nevypadala tak opáleně.)

Pozoroval jsem Gerárdův roztomilý obličej když sem ho probudil polibkem. Usmál se na mě a objal mě.
"Broučku vstávej připravil jsem nám snídani. Měly by sme jít než nám to vychladne."
"Mmmh snídaně?" zakňoural ještě trochu rozespale.
"Awww. Jsi tak sladkej"
"Nee to jsi ty...ale nechceš místo snídaně..."udělal dramatickou pomlku a s otázkou v očích se na mě podíval.Potom mě strhnl na sebe a já se se smíchem nechal znovu pohltit teploučkou peřinou.
"Zůstat ještě chváli se mnou v poteli a trošku se pomazlit"
"Mmm je to lákavé...asiii....JO!" řekl jsem mu s předstíraným přemýšlením a s úsměvem jsem ho krátce políbil.
"Správná volba." Zasmál se a vzal mě nežně za bradu a pomaličku mě začal znovu líbat.
S hihňáním jsem se na něj ještě víc přitiskl a vychutnával si tu další nádhernou chwíli.
,,Frankie?" zadíval jsem se mu vážně do očí.
,,Miluju Tě. Už nikdy bych ti neublížil baby." a po tom co tohle řekl jsem si byl už opravdu jistý, že se změnil.

Remember all the things you'd say
(Pamatuješ na všechno co si říkala?)

Pak se to ale znovu už ani nevím po kolikáté zvrtlo. Gerard byl zase nepříjemný. Věděl jsem co nevidět mě zase zmlátí. Že zase všechno zkazí. Asi si myslíte, že už nebylo ani co kazit, ale já jsem ho tak proklatě moc miloval. Nevěděl jsem co dělat musel jsem od něj odejít, ale věděl jsem, že se k němu stejně jednoho dne vrátím i přesto se mi začal v hlavě rodit znovu nový plán na útěk.

Pierrot The Clown (5)

8. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Jen chci podotknou že moje věty začínající A a Že apod. :D je můj osobitý styl :D:D:D
I'll be wallowing in sorrow
(budu si libovat v utrpení.)
Ale jak se říká starého psa novým kouskům nenaučíš.
Kdybyste ho milovali tolik jako já taky by ste možná věřili, že se změnil. Že to bylo ňáké chvilkové zatemnění mysli. Že teď už vás čeká jenom to dobré. I já jsem věřil. Zpočátku. Potom mě ujistil znovu o opaku. Jednou jsem si vyrazil s přáteli a Gerard zůstal doma. Trošku jsme to přehnali s alkoholem. Přišl jsem domů až o půl 4 ráno.

Wearing a frown
(Zamračený,)

"Ty idiote kde si byl? Víš jak moc jsem se o tebe bál?! Mohl jsem strachy umřít!!! Ty fakt wíš jak mě rozčílit! To ti šlo vždycky dobře!" a už mi jednu vrazil. Ty události co se děly dále mi silně připomínali proč sem od něj odešel. Možná že to byla chyba se k němu vracet. Možná...
Like Pierrot the clown
(Jako Pierrot. klaun.)
Ale Gerard si neuvědomoval, že mnohem víc lituju jeho samotného. Že ty jeho výbuchy snad ani nebeu vážně. Že tohle není on. Bylo to jako by hrál někoho uplně jiného. Jako byste v divadle sledovali děsivé představení, které ale diváky nejvíc pobaví a zaujme. A já jsem věřil, že jeho pravé já byl ten úžasný, milující Gerard. A když člověkam milujete tak i s jeho chybami.
Saw you crashing round the bay
(Vidělas to strhující pokračování v zálivu?)
Gerard se opravdu snažil být na mě milý. Většinou byl jako malé roztomilé šťeňátko které je naprosto neškodné...ale občas taky jako vzteklý pes. Myslím, že měl ňákou poruchu. Nedokázal ovládat svůj vztek. Pokaždé když přestal s tím hrozným nadáváním a ničením mě doufal jsem, že už je to naposled, že už se to nestane a vážně jse se snažil, aby neměl důvod se na mě zlobit...
,,Broučku..?" (G.)
,,Mmmh?"
,,Co kdybysme si udělaly menší výlet?"
,,No a kam bys chtěl?"
,,Víš měl jsem na mysli ňákou chatku někde u jezera"
,,Dobře zlato"
...

Pierrot The Clown (4)

1. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Nádhera. Byl čerstvě napadaný sníh. A dnes to bylo čtvrt roku co jsem odešl od Gerarda. Byl jsem do něj stále blázen...a nejspíš, až takový že...
 Oh, ten sníh mě vážně okouzlil. Šel jsem se projít k parčíku u našeho domu. A tam jsem ho poprvé od té doby viděl. Zůstal jsem stát jako přimražený. Nemohl jsem na něj přestat zírat. Vypadal tak jinak. Seděl na lavičce naproti a vypadal
jako by
tam seděl už hodiny. Když  si mě všiml tak ke mě hned přispěchal jakoby na mě snad celou tu dobu čekal. Jakoby na mě myslel a každým dnem se trápil. Jakoby...se změnil. Chtěl jsem se okamžitě obrátit a odejít, ale nejspíš sem na om místě opravdu přimrz.
"Frankie mě je to tak…"
"Nech mě ty...ty..."přešel sem větu z řevu na plačtivý tón jako by to bylo úplně normální. Pak jsem se najednou prostě otočil a utíkal pryč.

"Franku počkej"
Zaslechl jsem jak za mnou zoufale zavolal, než jsem za sebou zabouch domovní dveře.


In the city or the suburbs
Of this town
(V centru nebo na předměstí,
tohohle města. )
Od té doby jsem začal Gerarda potkávat všude. Naše setkání vypadaly asi tak, že se po nás lidé vždy otáčely. Už jsem takhle nemohl dál. Seděl jsem ne gauči a přemýšlel. Došel jsem k závěru, že si to musíme vyříkat. Musím k němu jít...
Be sure to come around
(Určitě zajdi,)
Nervózně sem přešlapoval před naším bytem. Zazvonil jsem a nervózně přešlapoval než se předemnou otevřeli dveře s maximálně zmateným Gerardovým obličejem.
"Franku..? Co-co tady..?"
"Můžu jít dál? Potřebuju si promluvit"
"Oh...promiň jistě." ustopil mi ze dveří a já vešel dovnitř.
 ,,Chceš kafff-f"
"Gerarde ještě nejseme na takové úrovni abychom se mohli bavit normálně - nechci."
"Franku..."
"Chybíš mi" z očí se mi začali valit slzy. Co to dělám co to říkám. Chtěl jsem sem příjt a..vlastně nevím co jsem mu chtěl říct, ale tohle to určitě nebylo.
"Ty mě taky" Najednou si mě k sobě tiskl v náručí. Nechápal jsem co se to vlastně děje. Tohle jsem přece nechtěl, ale když mě objal...něco vě mě mi říkalo, že už ho nikdy nechci pustit. Jeho teplá náruč, jeho konejšivá slova která mi šptal do vlasů, jeho vůně. On. V tu chvíli mi bylo všechno smazáno. Začali jsme znovu. Patřili jsme k sobě. Byli jsme znovu zamilovaní...tak šťastní...
Nebo ne?