Pierrot The Clown (3)

24. dubna 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Snad ještě někdo čte :D
As the bruises turn to yellow
(jak se modřiny barví žlutě)
Ale jak jsem čekal omyl byl pravdou. Probudil jsem se čistý v posteli.Na chvíli jsme myslel že to byl zlý sen ale bolest která přišla když sem se pokusil zvednout mě zavedla do reality. Po chvíli přišel Gerard
s tácem se snídaní. Skoro jako první den usmál jsem se v hlavě trpce.
"Miláčku promiň já..já už opravdu vím že jsem to přehnal. Bože. nemůžu najít omluvu pro to co jsem ti včera udělal prosím dej mi ještě jednu šanci. Já už to vážně neudělám. Poslouchal jsem další z jeho výmluv jako už častokrát před tím.
"Dobře ale vážně poslední…" usmál jsem se a uvnitř umíral starchem jestli nepoznal, že to myslím míň upřímněji než to říkám.

The swelling goes down
(a podlitiny mizí...)
Celý týden jsem zůstal doma protože jsem měl nalomená dvě žebra. Gerard mi oznámil, že má v pátek služební večírek což se mi hodilo ještě víc než jsem měl v původním plánu. Ve 3 se přišel domů naobědvat,vysprchovat a trochu si odpočinout v 6h měl vyrazit na tu akci.
"Neboj zlato budu se snažit od tamtuď vypadnout co nejdřív."
"Dobře. Hlavně od pak jeď opatrně a dobře se bav."
"Jo budu se snažit" řekl mi a já se zasmál jeho vtipu.
Poté jsem ho k sobě s láskou přitáh a políbil. Poslední polibek běželo mi hlavou a já věděl že to bez něj nezvládnu. Změřil si mě
pobaveně pohledem a zamával mi k odchodu.
Po dvaceti minutách chabých připrav cestovky, financí, pár fotek a dalších osobních věcí jsem začal naplno spěšně balit věci protože jsem si byl jist že se Gerard už pro nic co by mohl zapomenout nevrátí. Po hodině a půl jsem byl hotový. Chtěl jsem se vydat ke garáži ale potom mě napadlo že by se Gerard chtěl vrátit auto a tak jsem dopajdal
ke městský hromadný a čekal na autobus ke směru domu svojí mámy.
"Ahoj mami" usmál jsem se chabě a pozoroval její vyděšenou reakci když mě spatřila. Rány ještě nezmizeli a i kdyby můj výraz obličeje tomu dodával (prostě korunu nebo tak něco)
"Proboha Frankie to někdo tě přepadl nebo?" pohled jí sklouzl na tašku. "To snad..? To ti udělal on?"
"Pojď dál nestůj tu mezi dveřmi můžeš tu zůstat
jak dlouho chceš miláčku."
Vešel jsem dovnitř a objal jí.
"Moc ti děkuju já nevím co říct"
"První bys mohl říct co se stalo"
"Dobře"
Uvařila nám kávu a já jí s pláčem všechno vylíčil soucitně na mě koukala a občas trochu utěšila potom si jen pamatuju že jsem se probudil přikrytý dekou na gauči. Na stole jsem našel vzkaz máma na něm psala že jela pro pár věcí co se teď nejspíš budou hodit…byl jsem vděčný,  že jí mám naštěstí jsme měli velký dům a tak nebyl problém se usídlit v mém starém pokoji. Uplynul měsíc a já se vzpamatovával z toho co se stalo z Gerardem i když jsem pořád cítil, že ho miluju. Stačil tedy jen lehký úkol zapomenout. Oh, jak jsem neskutečně ironický…
And if you're ever around
(Když budeš někdy okolo.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama