Miluju...

1. prosince 2010 v 1:02 | Matty |  One-Shot
Newím co mě to přepadlo ale po delší době sem něco přibude...
Není to powídka jen taqowé wypráznění wlastní hlawy..Shromáždění myšlenek..a asi to bude připomínat x omílané klišé..ale je to pravda 8) Možná je to i trochu trapné, ale co už 8) ..Za poslechu Radiohead..Možná by se z toho mohla udělat soutěž jestli poznáte o koho jde..XD Každopádně si klidně můžete předstawowat jakoukoliw dwojici.. 8D

Zase je to tady...
Jako nepřekonatelný záchvat šílenství či jako ňáká nemoc.
Nemůžu si pomoct ať se snažím sebevíc.
To ON ze mě dělá tohle monstrum.
Které má místo mozku cukrovou vatu.
Kterému se roztékají vnitřnosti uvnitř břicha při pomyšlení na něj..

Jsem tak nechutně moc zamilovaný...

Miluju jeho ruce.
Jeho silné paže poseté tetováními.
Jeho dlouhé basácké prsty.
To jak působí umělecky, hrubě.
To jak toužíte po jejich doteku.
Miluju jeho vlásky.
Jsou tak krásné.
Černé, rovné, silné, zdravé.. někdy na mě působí jako samet.
Miluju když má kapucu, čepičku vypadá v ní tak roztomile.
Miluju když mu padají do obličeje.
Miluju když si je dává za ucho.
Miluju jejich pohyb když hází hlavou.
Miluju jeho malinkou pusinku.
Touha políbit jí je mnohdy silnější než já.
Miluju všechny možné druhy jeho úsměvů.
Jeden z nich je naprosto totžný s Brianem Kinneym (pro představu).
Nejkrásnější je však řekněme úsměv -malého vychcánka..tomu by neodolal snad ani kámen.
Miluju jeho oči.
Jsou tak temné, že přemýšlíte jestli vůbec může mít ňáké city.
Miluju jeho zlý pohled za kterým se ale skrývají obavy a nejistota.
Miluju když se na mě dívá.
Miluju to jak se na mě dívá.
Miluju ten pohled když se zlobí protože v davu tančících lidí jsem jediný kdo stojí a nebaví se. Miluju jeho žárlivý pohled když se bavím s někým jiným.
Ale nejvíc miluju to jak se na mě kouká před tím než mě obejme.
Miluju ten pocit.
Miluju ten pocit když mě obejme.
Nikdy jsem si nepřišel víc v bezpečí.
Víc spokojemně.
A nenávidím ten pocit když mě pouští ze svého obejtí.
Miluju když mě zvedne do vzduch i když říkám ať to nedělá.
Miluju jeho nohy v úplých kalhotech.
Přejsněji těch nejuplejších.
Miluju to jak jsou křivé. (XD) a nekonečně dlouhé.
(Nečekně tedy) Miluju jeho zadek.
Neznám v celém davu nikoho kdo by ho neobdivoval i když tady jde mnohem víc než jen o jeho zadek (jistě že XD)
Miluju jeho styl oblékání.
Jeho PSYCHO tryčka svedčí o narušenosti jeho mysli.
Miluju když si vezme svůj -šál-.
Miluju jeho tetování.
Jsou velmi osobité.
Miluju když se ho můžu ptát na jejich význam.
Miluju když mi vysvětluje jejich význam a miluju když podle toho o něm můžu usoudit zase o trochu víc.
Miluju to jak se na koncertě pohupuje ze strany na stranu i jeho šibalský výraz který u toho vždycky má.
Miluju jeho výrazy
Podle kterých hned vím jak se cití i když ne vždy je to ostatním lidím jasné.
Miluju jeho scream.
Miluju když řve i v songách kde má být ticho..
protože ví že miluju když řve...
Miluju..na něm snad úplně všechno...
 

Pierrot The Clown (6)

15. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Never seen you act so shallow
(Nikdy ses nechovala tak plytce.)

Cítil jsem se s ním jako v ráji. Ta chatka, jezero, příroda, klid...byli jsme tu jen my dva a bylo to nejspíš to nejúžasnější období měho života. Gerard za celý ten týden neprojevil nejmenší známku jeho kruté, vzteklé stránky osobnosti. Oba jsem si jen užívali sebe navzájem. Myslel jsem že to nikdy neskončí. Myslel jsem, že se opravdu jendou nadobro změnil. Všechno bylo tak úžasné, že jsem si přišel tak plaše jako nazačátku na šeho vztahu. Vážně na mě ani jednou nekřičel nebo tak něco. Byl ke mě tak pozorný. Dokonce mi lichotil.

Or look so brown
(Nebo nevypadala tak opáleně.)

Pozoroval jsem Gerárdův roztomilý obličej když sem ho probudil polibkem. Usmál se na mě a objal mě.
"Broučku vstávej připravil jsem nám snídani. Měly by sme jít než nám to vychladne."
"Mmmh snídaně?" zakňoural ještě trochu rozespale.
"Awww. Jsi tak sladkej"
"Nee to jsi ty...ale nechceš místo snídaně..."udělal dramatickou pomlku a s otázkou v očích se na mě podíval.Potom mě strhnl na sebe a já se se smíchem nechal znovu pohltit teploučkou peřinou.
"Zůstat ještě chváli se mnou v poteli a trošku se pomazlit"
"Mmm je to lákavé...asiii....JO!" řekl jsem mu s předstíraným přemýšlením a s úsměvem jsem ho krátce políbil.
"Správná volba." Zasmál se a vzal mě nežně za bradu a pomaličku mě začal znovu líbat.
S hihňáním jsem se na něj ještě víc přitiskl a vychutnával si tu další nádhernou chwíli.
,,Frankie?" zadíval jsem se mu vážně do očí.
,,Miluju Tě. Už nikdy bych ti neublížil baby." a po tom co tohle řekl jsem si byl už opravdu jistý, že se změnil.

Remember all the things you'd say
(Pamatuješ na všechno co si říkala?)

Pak se to ale znovu už ani nevím po kolikáté zvrtlo. Gerard byl zase nepříjemný. Věděl jsem co nevidět mě zase zmlátí. Že zase všechno zkazí. Asi si myslíte, že už nebylo ani co kazit, ale já jsem ho tak proklatě moc miloval. Nevěděl jsem co dělat musel jsem od něj odejít, ale věděl jsem, že se k němu stejně jednoho dne vrátím i přesto se mi začal v hlavě rodit znovu nový plán na útěk.

Pierrot The Clown (5)

8. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Jen chci podotknou že moje věty začínající A a Že apod. :D je můj osobitý styl :D:D:D
I'll be wallowing in sorrow
(budu si libovat v utrpení.)
Ale jak se říká starého psa novým kouskům nenaučíš.
Kdybyste ho milovali tolik jako já taky by ste možná věřili, že se změnil. Že to bylo ňáké chvilkové zatemnění mysli. Že teď už vás čeká jenom to dobré. I já jsem věřil. Zpočátku. Potom mě ujistil znovu o opaku. Jednou jsem si vyrazil s přáteli a Gerard zůstal doma. Trošku jsme to přehnali s alkoholem. Přišl jsem domů až o půl 4 ráno.

Wearing a frown
(Zamračený,)

"Ty idiote kde si byl? Víš jak moc jsem se o tebe bál?! Mohl jsem strachy umřít!!! Ty fakt wíš jak mě rozčílit! To ti šlo vždycky dobře!" a už mi jednu vrazil. Ty události co se děly dále mi silně připomínali proč sem od něj odešel. Možná že to byla chyba se k němu vracet. Možná...
Like Pierrot the clown
(Jako Pierrot. klaun.)
Ale Gerard si neuvědomoval, že mnohem víc lituju jeho samotného. Že ty jeho výbuchy snad ani nebeu vážně. Že tohle není on. Bylo to jako by hrál někoho uplně jiného. Jako byste v divadle sledovali děsivé představení, které ale diváky nejvíc pobaví a zaujme. A já jsem věřil, že jeho pravé já byl ten úžasný, milující Gerard. A když člověkam milujete tak i s jeho chybami.
Saw you crashing round the bay
(Vidělas to strhující pokračování v zálivu?)
Gerard se opravdu snažil být na mě milý. Většinou byl jako malé roztomilé šťeňátko které je naprosto neškodné...ale občas taky jako vzteklý pes. Myslím, že měl ňákou poruchu. Nedokázal ovládat svůj vztek. Pokaždé když přestal s tím hrozným nadáváním a ničením mě doufal jsem, že už je to naposled, že už se to nestane a vážně jse se snažil, aby neměl důvod se na mě zlobit...
,,Broučku..?" (G.)
,,Mmmh?"
,,Co kdybysme si udělaly menší výlet?"
,,No a kam bys chtěl?"
,,Víš měl jsem na mysli ňákou chatku někde u jezera"
,,Dobře zlato"
...
 


Pierrot The Clown (4)

1. května 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Nádhera. Byl čerstvě napadaný sníh. A dnes to bylo čtvrt roku co jsem odešl od Gerarda. Byl jsem do něj stále blázen...a nejspíš, až takový že...
 Oh, ten sníh mě vážně okouzlil. Šel jsem se projít k parčíku u našeho domu. A tam jsem ho poprvé od té doby viděl. Zůstal jsem stát jako přimražený. Nemohl jsem na něj přestat zírat. Vypadal tak jinak. Seděl na lavičce naproti a vypadal
jako by
tam seděl už hodiny. Když  si mě všiml tak ke mě hned přispěchal jakoby na mě snad celou tu dobu čekal. Jakoby na mě myslel a každým dnem se trápil. Jakoby...se změnil. Chtěl jsem se okamžitě obrátit a odejít, ale nejspíš sem na om místě opravdu přimrz.
"Frankie mě je to tak…"
"Nech mě ty...ty..."přešel sem větu z řevu na plačtivý tón jako by to bylo úplně normální. Pak jsem se najednou prostě otočil a utíkal pryč.

"Franku počkej"
Zaslechl jsem jak za mnou zoufale zavolal, než jsem za sebou zabouch domovní dveře.


In the city or the suburbs
Of this town
(V centru nebo na předměstí,
tohohle města. )
Od té doby jsem začal Gerarda potkávat všude. Naše setkání vypadaly asi tak, že se po nás lidé vždy otáčely. Už jsem takhle nemohl dál. Seděl jsem ne gauči a přemýšlel. Došel jsem k závěru, že si to musíme vyříkat. Musím k němu jít...
Be sure to come around
(Určitě zajdi,)
Nervózně sem přešlapoval před naším bytem. Zazvonil jsem a nervózně přešlapoval než se předemnou otevřeli dveře s maximálně zmateným Gerardovým obličejem.
"Franku..? Co-co tady..?"
"Můžu jít dál? Potřebuju si promluvit"
"Oh...promiň jistě." ustopil mi ze dveří a já vešel dovnitř.
 ,,Chceš kafff-f"
"Gerarde ještě nejseme na takové úrovni abychom se mohli bavit normálně - nechci."
"Franku..."
"Chybíš mi" z očí se mi začali valit slzy. Co to dělám co to říkám. Chtěl jsem sem příjt a..vlastně nevím co jsem mu chtěl říct, ale tohle to určitě nebylo.
"Ty mě taky" Najednou si mě k sobě tiskl v náručí. Nechápal jsem co se to vlastně děje. Tohle jsem přece nechtěl, ale když mě objal...něco vě mě mi říkalo, že už ho nikdy nechci pustit. Jeho teplá náruč, jeho konejšivá slova která mi šptal do vlasů, jeho vůně. On. V tu chvíli mi bylo všechno smazáno. Začali jsme znovu. Patřili jsme k sobě. Byli jsme znovu zamilovaní...tak šťastní...
Nebo ne?

Pierrot The Clown (3)

24. dubna 2010 v 14:00 | Matty |  Frerard
Snad ještě někdo čte :D
As the bruises turn to yellow
(jak se modřiny barví žlutě)
Ale jak jsem čekal omyl byl pravdou. Probudil jsem se čistý v posteli.Na chvíli jsme myslel že to byl zlý sen ale bolest která přišla když sem se pokusil zvednout mě zavedla do reality. Po chvíli přišel Gerard
s tácem se snídaní. Skoro jako první den usmál jsem se v hlavě trpce.
"Miláčku promiň já..já už opravdu vím že jsem to přehnal. Bože. nemůžu najít omluvu pro to co jsem ti včera udělal prosím dej mi ještě jednu šanci. Já už to vážně neudělám. Poslouchal jsem další z jeho výmluv jako už častokrát před tím.
"Dobře ale vážně poslední…" usmál jsem se a uvnitř umíral starchem jestli nepoznal, že to myslím míň upřímněji než to říkám.

The swelling goes down
(a podlitiny mizí...)
Celý týden jsem zůstal doma protože jsem měl nalomená dvě žebra. Gerard mi oznámil, že má v pátek služební večírek což se mi hodilo ještě víc než jsem měl v původním plánu. Ve 3 se přišel domů naobědvat,vysprchovat a trochu si odpočinout v 6h měl vyrazit na tu akci.
"Neboj zlato budu se snažit od tamtuď vypadnout co nejdřív."
"Dobře. Hlavně od pak jeď opatrně a dobře se bav."
"Jo budu se snažit" řekl mi a já se zasmál jeho vtipu.
Poté jsem ho k sobě s láskou přitáh a políbil. Poslední polibek běželo mi hlavou a já věděl že to bez něj nezvládnu. Změřil si mě
pobaveně pohledem a zamával mi k odchodu.
Po dvaceti minutách chabých připrav cestovky, financí, pár fotek a dalších osobních věcí jsem začal naplno spěšně balit věci protože jsem si byl jist že se Gerard už pro nic co by mohl zapomenout nevrátí. Po hodině a půl jsem byl hotový. Chtěl jsem se vydat ke garáži ale potom mě napadlo že by se Gerard chtěl vrátit auto a tak jsem dopajdal
ke městský hromadný a čekal na autobus ke směru domu svojí mámy.
"Ahoj mami" usmál jsem se chabě a pozoroval její vyděšenou reakci když mě spatřila. Rány ještě nezmizeli a i kdyby můj výraz obličeje tomu dodával (prostě korunu nebo tak něco)
"Proboha Frankie to někdo tě přepadl nebo?" pohled jí sklouzl na tašku. "To snad..? To ti udělal on?"
"Pojď dál nestůj tu mezi dveřmi můžeš tu zůstat
jak dlouho chceš miláčku."
Vešel jsem dovnitř a objal jí.
"Moc ti děkuju já nevím co říct"
"První bys mohl říct co se stalo"
"Dobře"
Uvařila nám kávu a já jí s pláčem všechno vylíčil soucitně na mě koukala a občas trochu utěšila potom si jen pamatuju že jsem se probudil přikrytý dekou na gauči. Na stole jsem našel vzkaz máma na něm psala že jela pro pár věcí co se teď nejspíš budou hodit…byl jsem vděčný,  že jí mám naštěstí jsme měli velký dům a tak nebyl problém se usídlit v mém starém pokoji. Uplynul měsíc a já se vzpamatovával z toho co se stalo z Gerardem i když jsem pořád cítil, že ho miluju. Stačil tedy jen lehký úkol zapomenout. Oh, jak jsem neskutečně ironický…
And if you're ever around
(Když budeš někdy okolo.)

Pierrot The Clown (2)

17. dubna 2010 v 3:54 | Matty |  Frerard
Wow zdá se že jsem přišla na dočasné řešení a můžu alespoň kopírowat to co už jsem napsala taqže by se to tu mohlo zlehka začít rozjíždět :D Snad už brzo začnu psát něco nowýho ale jelikož je na to čim dál míň času taq newím každopádně tohle bude mít nejmíň 10 dílu...so..:D (a omlouwám se za chyby či překlepy...:D)

Zprvu jsem tomu možná i věřil. Gerard
byl úžasný, pozorný. Byly jsme zase zamilovaní. Pořád mi říkal jak jsem krásný
jak jsem
úžasný. Vypadalo to jako by se změnil. Jako by to byl malý výpadek co se může stát komukoliv. Jen nešťastná nehoda. Hloupost.
Může se to stát každému. Rychle na to zapomenem. Už se to přece nikdy nestane..

For the next round
(Na další pokračování. )

A opravdu už se to nestalo….
O měsíc později sem si připadal jako by se to snad ani nestalo.

Ne prosím Gee nedělej to budeš toho litovat!"
"Tak ty mě ještě rikáš co budu dělat? Já zapoměl Frank ví všehno! Nechceš mi teda říct proč děláš to co mě vytáčí?! Nebo tebe to baví? Jasně tebe to ještě baví! Ty se bavíš tím dívat se na mě jak se rozčiluju!" Vrazil mi pěstí až jsem spadl na zem. Jo už mi nedával facky. Teď už se naučil mě dávat rány až jsem padal na zem.

Keep this scene inside your head
(Zachovej tyhle scény v hlavě,)

"Gerarde…"
"Mlč ty hajzle." Začal do mě kopat. Snažil jsem se bránit si hlavu a tělo skryl do klubíčka. Zlostně do mě kopal dál a něco si u toho nenávistně šeptal. Když už jsem ani neměl dalších slz tak přestal a ještě mi dal facku.
"Ty už se z tý země radši ani nezvedej!"
Potom odešel do ložnice a práskl dveřma.

Zůstal jsem ležet na boku jak mě celé tělo bolelo. A dál vzlykal beze slz protože už mi ani žádné nezbyly.
Co bude dál?
Tohle už se vymklo kontrole. Krvácí mi srdce při představě že bych od něj měl odejít, ale když tu zůstanu tak mi nebude krvácet jen srdce. Docházely mi myšlenky a také energie. Usnul jsem a doufal že do snu ze kterého se už neprobudím.

Pierrot The Clown (1)

24. ledna 2010 v 15:27 | Matty |  Frerard
Takže konečně je tu nová story. :D Opět psané podle songu od Placeba jak jste asi -nečeknaně- poznali :) Jsou pro mě velice inspirativní :D takže bych doporučovala pustit ke čtení stejnojmenou píseň :D Tahle story už je hotová hrozně dlouho a má něco kolem 14 stránek. Doufám že se bude líbit ;) Enjoy and comment please :D



Leave me dreaming on the bed
(Nech mě snícího v posteli)

"Miláčku, už jsme tu!" křikl jsem na Gerarda, když jsem dorazil před jeho dům společně se stěhovákama. Po půl roce co jsem strávil spíše u Gerarda než ve svém bytě se mě zeptal co bych říkal na společné bydlení. A tak jsem teď ve šťastném objetí plánovali co kam nasoukáme.

Po pozdním probuzení jsem za zasnil v posteli. Všechno bylo tak dokonalé. Měl jsem úžasného kluka, krásný byt a navíc jsem nedávno odešel z práce, protože Gerard měl no řekněme velmi dobře placenou práci takže jsem se staral o domácnost. Jediné co mi chybělo byli opravdu dobří přátelé, kteří by se mi jistě smáli za to, že jsem 'ženuška v domácnosti', ale mě to nevadilo. Přál jsem si celé dny trávit s Gerardem. Občas k nám zašla moje matka nebo jeho rodiče a bratr na večeři. Gerard měl úžasnou rodinu skvěle jsem s nimi vycházel. Můj život byl zkrátka dokonalý. Gerard soudíc podle vůně linoucí se z kuchyně právě dělal snídani, ale úplně mě probralo až když se natahoval po polibku a poté mi s úsměvem oznámil, že nám připravil snídani. Navzájem jsme se krmili palačinkama co udělal. Poté jsme šli společně do sprchy a nedošlo nám, že až skončíme s malováním budeme muset jít znovu. Jenže znáte chování zamilovaných. Malování se protáhlo až do večera. Připravil jsem nám tedy romantickou bublinkovou koupel.

See you right back here tomorrow
(Uvidíme se tu zítra znovu)

S Gerardem to bylo takhle krásné pořád. Život plynul a mě se zdálo jako bych byl v hrozně živém snu. Všechno se dařilo podle mých představ jakobych byl ve snu, ale já věděl, že je to realita. Ovšem exzistují i zlé sny. Noční můry a ten můj se začal v jeden takový měnit. Gerard začínal být nepříjemný kůli každé maličkosti, čím dál častěji na mě řval a byl hrubý a nezůstalo jen u toho...

"Uvařil jsem nám coffee" řekl jsem mu vesele s prodloužením samohlásek.
"Franku chováš se jak malé dítě! Nemůžeš mluvit normálně? To se mě snažíš zase vytočit nebo co?!" spustil zase na mě s neskrývanou zlobou v hlase.
"Promiň" špitl jsem a pohlédl mu do očí, aby věděl že to myslím upřímně. To jsem ale neměl dělat protože jsem vylil kafe na papíry co mel Gerard na stole.
"Prboha co to děláš? Jseš vůbec normální?! Víš jak dlouho mi trvalo než jsem tohle nakreslil?!!"
"St-trašně se omluvám .Miláčku já vážně nech..." "Ty idiote. Tak tys nechtěl jo? Ještě si tady ze mě budeš dělat prdel?! Já ti snad-" "-Ale-" a v tom mě jeho ruka uhodila tak silně až jsem upadl na pohovku. Ublíženě jsem se chytl za tvář a celý vystrašený jsem sledoval jak se jeho rozzuřený výraz mení na provinilý. To si snad myslí že jsem to udělal naschvál? Proboha proč se zase tak rozčílil? Vstal jsem a se slzama v očích odešel do ložnice. Lehl jsem si na postel a hlavou se mi rojilo hrozně moc dalších otázek. Nechal jsem další a další slzy z mých očí stékat na polštář až byl cel promočený to mi ale bylo v tu chvíli uplně jedno. Pomalu jsem usnul ne příliš poklidným spánkem.
Probudil mě Gee pohlazením po tváři.
"Frankie...miláčku moc mě to mrzí...Já-já nevím co to do mě vjelo. Prosím odpusť mi to..už se to nikdy nestane. To ti přísahám."

...Taqže

20. listopadu 2009 v 14:42 | Matty |  About...
Po sto letech snad začne pomaloučku přibývat nová povídka :D Sice se už sem asi nechodí ani jeden z těch dwou lidiček co sem ,,chodili" ale nevadí XD Snad se to tu ňákým způsobem trochu postaví na nohy. No jdu na to mam stále problémy s wordem taqže to budu muset opisowat slowíčko po slowíčku taqže se oprawdu moc těším XD Fuf :D

Without You I Am Nothing (6) END

10. března 2009 v 13:30 | Matty |  Frerard
Without you, I'm Nothing.


Frank se prudce posadil na posteli.

Slyšel ty slova jakoby ve snu přesto věděl že jsou opravdu skutečná.

Pustil televizi a čekal na zprávy.

Opravdu asi po 10 minutách hlásili dopravní nehodu u nedalekého lesa.

Popis auta ho vyděsil, ale když ukázali fotku z řidičáku už si byl 100% jist že je to Gerard.



Jsou to dva týdny od Gerardova pohřbu.

Pořád když se v noci budím děsím se kde je.

Všechno mi ho připomíná.

Jak jsme se společně dívali na filmy.

Jak jsme společně vařili.

Jak jsme se společně sprchovali…

Take the plan, spin it sideways.


Zuřivě jsem vypadl z bytu s myšlenkou že pojedu někam pryč.

Bylo mi jedno kam jen aby mi ho ten zatracenej byt nepřipomínal.

Jel jsem sotva pár minut když sem pohlédl vedle sebe a viděl ho na sedadle jak se směje.

Přesně tak jako když jsme spolu jeli v létě na dovolenou.

Odvrátil jsem pohled a chtěl se soustředit na jízdu.

Zastavil jsem na přechodu a pustil ňákého chodce.

Bože ten kluk to byl to on.

Vidím ho už i tady.

Sešlápl jsem plyn a koukl se do zadního zrcátka.

Viděl jsem tam nás.

Jak se k sobě nazí tulíme.

Tahle vzpomínka už na mě byla moc.

V hlavě mi zazněl jeho hlas - bez tebe nejsem nic.

Má pravdu.

Sešlápl jsem plyn ještě silněji.

Konečně jsem zabočil do slepé uličky a tlačil na plyn tou největší silou jakou jsem mohl.

Cítil jsem že už brzy přijde vysvobození.

Hlasitý náraz a silná bolest mě nezastavila říct tu poslední zoufalou větu.

Tu větu

ketou si každý tak nerad přiznává.


Bez tebe nejsem vůbec nic.

Without you, I'm nothing at all.



Without You I Am Nothing (5)

9. března 2009 v 13:30 | Matty |  Frerard

I...

Take the plan, spin it sideways.



Jednou když jsme se hádali tak jsem to nevydržel.

Cítil jsem jak se mi hrnou slzy do očí.

Bál jsem se tak moc že uvidí jak brečím.

Že uvidí moji slabost.

Že uvidí že mi to všechno o se mezi námi děje neni lhostejný.

Popadl jsem klíče a vyběhl z bytu.

Rozzuřený jsem nasedl do auta a tam dál brečel.

Rychle jsem se rozjel když jsem uslyšel jak bouchly domovní dveře a zaslechl jak na mě křičí
abych počkal a ještě něco dalšího.



I...

Fall.


Ale já jel pořád dál až k lesní cestě a nemohl jsem zastavit až do chvíle než jsem dostal smyk.

Zastavil jsem a nemohl znova nastartovat.

Ještě chvíli jsem to zkoušel.

Zbytečně.

Vylezl jsem z auta a chtěl se podívat na motor.

Oslnili mě silným světlem dva reflektory.

Na chvíli jsem se probral.

Ležel jsem
na zemi a na mě leželo něco neuvěřitelně těžkého.
Necítil jsem nohy.

Cítil jsem jak mě na obličeji hřála horká krev která mi vytékal z nosu a pusy.

Koukl jsem se na oblohu a všiml si jak se na mě snáší sníh.


Naposledy jsem zašeptal:

Bez tebe nejsem nic.

Without you, I'm Nothing.



Kam dál